|
|
Genomický imprinting a evoluce pohlavně dimorfních znaků
Farkačová, Klára ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Munclinger, Pavel (oponent)
Genomický imprinting je proces, při kterém se liší exprese alely v závislosti na tom, od jakého rodiče je zděděna. Může se týkat genů na autosomech i na pohlavních chromosomech. Mezi základní hypotézy vzniku genomického imprintingu patří hypotéza pohlavního konfliktu. Existují dva principiálně odlišné typy pohlavního konfliktu: interlokusový a intralokusový pohlavní konflikt. Pod interlokusový pohlavní konflikt můžeme zařadit hypotézy rodičovského konfliktu a konfliktu rodičů s potomky. Tyto teorie byly historicky navrženy pro první dvě taxonomické skupiny, u kterých byl genomický imprinting nalezen, a to pro krytosemenné rostliny a placentální savce. Teorie rodičovského konfliktu říká, že se genomický imprinting vyvinul proto, že paternálně zděděné alely v embryu jsou sobečtější k matce, než jsou maternálně zděděné alely. Teorie konfliktu rodičů s potomky říká, že se genomický imprinting vyvinul proto, že se matčiny geny snaží regulovat požadavky paternálně zděděných alel embryí, které se snaží získat pro každé embryo co nejvíce maternálních zdrojů. Následně byl imprinting nalezen i u jiných taxonů a i u alel, které nesouvisejí se získáváním zdrojů z mateřského organismu, proto bylo zřejmé, že všechny případy genomického imprintingu nelze vysvětlit interlokusovým pohlavním konfliktem. Hypotéza...
|
|
|
Srovnávací cytogenetika štěnice Cimex lectularius (Heteroptera: Cimicidae)
Sadílek, David ; Vilímová, Jitka (vedoucí práce) ; Ráb, Petr (oponent)
Srovnávací cytogenetika štěnice Cimex lectularius (Heteroptera: Cimicidae) Štěnice domácí, Cimex lectularius, se v posledních deseti letech začíná významně šířit ve všech vyspělých zemích mírného pásu, kde byla do poloviny sedmdesátých let téměř eradikována pomocí aplikace DDT. Tento temporální hematofágní ektoparazit se vyskytuje hlavně u netopýrů a synantropně v lidských obydlích. Zástupci C. lectularius se vyznačují pro druhy řádu Heteroptera běžnou, ale z pohledu ostatních organismů neobvyklou skladbou cytogenetických znaků jako jsou: Holokinetické chromosomy, achiasmatická meiosa, postredukční (invertovaná) meiosa pohlavních chromosomů a vnitrodruhová variabilita počtu pohlavních chromosomů X unikátního rozsahu. V předkládané práci byl revidován variabilní počet chromosomů štěnic ze 43 populací z České republiky a 27 sběrů z dalších evropských států. Za použití metodiky "hotplate spreading" a konvenčního barvení Giemsovým barvivem bylo celkem zjištěno 10 početních variant samčích karyotypů 2n = 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 37, 42 a 47 chromosomů a dva karyotypy samic s lichým počtem pohlavních chromosomů X 2n = 33 a 43. U všech studovaných samců byl prokázán stabilní počet 2n = 26 autosomů, ale počet gonosomů se pohyboval od základního stavu X1X2Y až k 20XY. Populace s pravděpodobně...
|
|
| |
|
|
Cytogenetic characteristics of the genus Cimex (Heteroptera: Cimicidae)
Sadílek, David ; Vilímová, Jitka (vedoucí práce) ; M. Grozeva, Snejana (oponent) ; Král, Jiří (oponent)
Předkládaná dizertační práce představuje návrh vysvětlení původu nadpočetných pohlavních chromosomů štěnice Cimex lectularius (Hemiptera: Heteroptera: Cimicidae) pomocí kombinace analýzy velikosti genomu a klasické cytogenetiky. Pro srovnávací účely bylo obdobně analyzováno dalších pět příbuzných druhů z čeledi Cimicidae a 12 druhů z čeledi Nabidae. Práce zahrnuje i popisy metodik zpracování vzorků C. lectularius, cytogeneticky a průtokovou cytometrií. Současné evropské populace C. lectularius z lidských hostitelů vykázaly 12 rozdílných cytotypů s rozdílným počtem pohlavních chromosomů X, od dvou do 20 (2n♂ = 26+X1X2Y až 26+X1-20+Y). Hypotéza o původu nadpočetných pohlavních chromosomů X C. lectularius pomocí fragmentace byla formulována ve druhé polovině 20. století. Nicméně analýza velikosti genomu naznačuje, že by se mohlo jednat spíše o směs chromosomálních přestaveb typu duplikace či delece, které fragmentaci provázejí. Samci se základním cytotypem 2n = 26+X1X2Y měli velikost genomu 2C = 1,94 pg, naproti tomu samec s 2n = 26+X1-7+Y dosáhl 2C = 2,26 pg, ale objevili se i jedinci se sníženou velikostí genomu 2C = 1,69 pg. Nejdůležitější se však ukázala být relativní velikost genomu spermií n = 13+X1X2 a n = 13+Y, kdy jedinci s vyšším počtem chromosomů vykazovali navýšení relativní velikosti...
|
|
|
Cytogenetic characteristics of the genus Cimex (Heteroptera: Cimicidae)
Sadílek, David
Předkládaná dizertační práce představuje návrh vysvětlení původu nadpočetných pohlavních chromosomů štěnice Cimex lectularius (Hemiptera: Heteroptera: Cimicidae) pomocí kombinace analýzy velikosti genomu a klasické cytogenetiky. Pro srovnávací účely bylo obdobně analyzováno dalších pět příbuzných druhů z čeledi Cimicidae a 12 druhů z čeledi Nabidae. Práce zahrnuje i popisy metodik zpracování vzorků C. lectularius, cytogeneticky a průtokovou cytometrií. Současné evropské populace C. lectularius z lidských hostitelů vykázaly 12 rozdílných cytotypů s rozdílným počtem pohlavních chromosomů X, od dvou do 20 (2n♂ = 26+X1X2Y až 26+X1-20+Y). Hypotéza o původu nadpočetných pohlavních chromosomů X C. lectularius pomocí fragmentace byla formulována ve druhé polovině 20. století. Nicméně analýza velikosti genomu naznačuje, že by se mohlo jednat spíše o směs chromosomálních přestaveb typu duplikace či delece, které fragmentaci provázejí. Samci se základním cytotypem 2n = 26+X1X2Y měli velikost genomu 2C = 1,94 pg, naproti tomu samec s 2n = 26+X1-7+Y dosáhl 2C = 2,26 pg, ale objevili se i jedinci se sníženou velikostí genomu 2C = 1,69 pg. Nejdůležitější se však ukázala být relativní velikost genomu spermií n = 13+X1X2 a n = 13+Y, kdy jedinci s vyšším počtem chromosomů vykazovali navýšení relativní velikosti...
|
|
|
Analýza karyotypu vakonošů (Psychidae, Lepidoptera) metodami klasické a molekulární cytogenetiky
HEJNÍČKOVÁ, Martina
Vzhledem ke svojí fylogenetické pozici hrají vakonoši (Psychidae) důležitou roli ve výzkumu původu chromosomu W u motýlů (Lepidoptera). Několik druhů vakonošů bylo testováno na přítomnost sex-chromatinu a vyšetřeno komparativní genomovou hybridizací. Navíc byl u samic pozorován lichý počet chromosomů a Z univalent. Tato práce přináší celistvý důkaz o absenci chromosomu W u vakonošů, čímž přispívá ke komplexním znalostem o evoluci chromosomu W. U vybraných druhů byl navíc analyzován karyotyp za použití rDNA a histon H3 sond. Výsledky naznačují relativní stabilitu karyotypu.
|
|
|
Neopohlavní chromozomy a jejich evoluční význam
Košátko, Prokop ; Král, Jiří (vedoucí práce) ; Johnson Pokorná, Martina (oponent)
Neopohlavní chromosomy vznikají přestavbami mezi původními gonosomy a autosomy. Především mladé neopohlavní chromosomy představují pro studium evoluce pohlavních chromosomů zajímavý objekt, protože procesy vedoucí ke vzniku diferencovaných pohlavních chromosomů zde proběhly poměrně nedávno nebo stále probíhají. Jedná se zejména o procesy suprese rekombinací a degenerace alosomu. Nejdůležitější chromosomové přestavby zodpovědné za vznik neopohlavních chromosomů jsou Robertsonovy translokace a reciproké translokace. Významným důsledkem vzniku neopohlavních chromosomů jsou následné speciační události. Neopohlavní chromosomy vznikly u mnoha skupin živočichů, např. dvoukřídlých rodu Drosophila. Příkladem je Drosophila albomicans, která je nositelem nejmladšího známého systému gonosomů, starého zhruba sto tisíc let. Poznatky z výzkumu neopohlavních chromosomů octomilek potvrzují, že v degeneraci alosomu se nejdříve více uplatňuje Mullerova rohatka a selekce na pozadí, později hlavně evoluční svezení se a deleční mutace. Mezi obratlovci mají mladé a rychle se vyvíjející systémy neopohlavních chromosomů například muntžaci. U některých muntžaků zaujímají systémy neopohlavních chromosomů značnou část genomu. Neopohlavní chromosomy ptakořitných zahrnují velké množství gonosomů. Systém gonosomů ptakopyska je...
|
|
|
Evoluce karyotypů a určování pohlaví u leguánů (Squamata: Pleurodonta)
Altmanová, Marie ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Zrzavá, Magda (oponent)
Šupinatí plazi obecně vykazují nebývalou variabilitu v karyotypu a způsobech určování pohlaví. Z těchto dvou hledisek lze nicméně leguány (Pleurodonta) považovat za poměrně konzervativní skupinu ještěrů. Dosavadní poznatky o této skupině dokládají pouze genotypově určené pohlaví s XY systémem pohlavních chromosomů, avšak u řady cytogeneticky zkoumaných druhů nebyly pohlavní chromosomy odhaleny klasickými metodami, zřejmě z důvodu jejich homomorfie. Významnějsí variabilita v karyotypu byla pozorována pouze u druhově bohatých rodů Anolis, Liolaemus a Sceloporus. Cílem této diplomové práce bylo prozkoumat genom dostupných druhů hlavních leguáních linií za použití klasických i molekárně cytogenetických metod, pokusit se odkrýt synapomorfie v karyotypu hlavních monofil leguánů a odhalit pohlavní chromosomy. Během řešení tématu diplomové práce byl potvrzen již dříve publikovaný popis karyotypu u 13 studovaných druhů a pro dalších osm druhů byl nově stanoven základní popis karyotypu. Chromosomy všech zkoumaných jedinců byly prověřeny použitím metod klasické i molekulární cytogenetiky. Do analýzy bylo zahrnuto 21 druhů pokrývajících celkem osm leguáních čeledí. Většina zkoumaných druhů sdílela pravděpodobný ancestrální karyotyp (2n=36) této skupiny. Vyšetřením rozložení heterochromatinu na chromosomech a...
|
|
|
Proximátní kontrola pohlavního dimorfismu u živorodky Poecilia wingei
Farkačová, Klára ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Slavík, Ondřej (oponent)
Byl zkoumán efekt 17α-methyltestosteronu a 17β-estradiolu na pohlaví živorodých ryb Poecilia reticulata a P. wingei. Čerstvě narozenému potěru byl první a patnáctý den přidán do akvária roztok 2,5 mg testosteronu. Estrogen byl aplikován do potravy gravidních samic (400 mg/kg). V jednom, dvou a třech měsících věku bylo určeno pohlaví všech jedinců. K reverzi pohlaví nedošlo ani při podávání testosteronu, ani při podávání estrogenu, v tomto případě se rozmnožovací proces zastavil téměř u všech samic.
|
|
|
Evoluce způsobů určování pohlaví a genomů u šupinatých plazů (Reptilia: Squamata)
Pokorná, Martina ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Marec, František (oponent) ; Vyskot, Boris (oponent)
Evoluce způsobů určování pohlaví a genomů u šupinatých plazů (Reptilia: Squamata) Martina Pokorná disertační práce Abstrakt Disertační práce se zabývá evolucí způsobů určování pohlaví a genomů u šupinatých plazů. Jejím základem jsou tři publikované práce a dva rukopisy. Evoluce pohlavně determinačních mechanismů, pohlavních chromosomů a genomů a jejich uspořádání byla studována na širší fylogenetické úrovni všech šupinatých plazů se začleněním dalších linií plazů a také na menší škále jako podrobné srovnání uvnitř vybraných linií. Problematika byla studována klasickými cytogenetickými metodami a metodami molekulární cytogenetiky, zejména s použitím fluorescenční in situ hybridizace na různých úrovních. Výsledky byly interpretovány v rámci fylogenetických postupů. Práce přispívá k hlubšímu porozumění principů určování pohlaví a evoluce tohoto fenoménu nejen u šupinatých plazů, ale i u amniotických obratlovců. Na základě výsledků získaných při řešení problematiky je možné konstatovat, že pohlavní chromosomy vznikaly v evoluci v jednotlivých skupinách amniotických obratlovců nezávisle. Tento vznik je v některých případech následován akumulací mikrosatelitových sekvencí na pohlavních chromosomech, jejichž charakter však není společný pro pohlavní chromosomy u různých fylogenetických linií. Uspořádání genomů...
|
host ::
RSS.